Kdo by nechtěl žít šťastný a pohodový život. Jenže všichni dobře víme, že to není tak jednoduché. Jak na to, se snaží lidem ukázat trenérka osobního rozvoje Anna Tvrzníková na svých seminářích s názvem Pravidla pro pohodu.

Co vás přivedlo k pořádání těchto seminářů? 

„Věnuji se osobnímu rozvoji už od

patnácti let. Vždycky mě zajímalo, jak životní styl a přístup k životu ovlivňuje zdravotní stav, jak vzniká a působí stres a jak se s ním dá pracovat. V průběhu let jsem měla možnost načerpat hodně inspirace, ať už z knih, seminářů nebo od lidí, kteří jsou v rozvoji hodně daleko. Různé návody jsem si vyzkoušela v praxi a sama poznala, co mi funguje a jak. Pochopila jsem, že se vše děje z nějakých příčin, jež lze ovlivnit. Z osobní zkušenosti vím, že máme-li hlavu plnou starostí a negativních myšlenek, neprochází se nám životem lehce. Ale když se člověk vymaní ze syndromu oběti, převezme zodpovědnost a začne určité věci řešit, vnese si do života jiný vhled. Jakoby ‚náhodou‘ se pak začnou i věci a situace kolem něj měnit tím správným směrem, přichází úleva. Na mě se začali obracet různí lidé, které jsem inspirovala k jejich osobní změně. Tak jsem si řekla, že by bylo fajn, kdybych tuto svou zkušenost mohla předávat dalším lidem, kteří touží získat kontrolu nad stresem a vnést si do života pohodu. Vytvořila jsem tedy svůj autorský seminář. Vše, co mi v životě funguje, jsem sepsala do konkrétních tipů a rad, a navíc jsem si dala závazek, že vše bude maximálně jednoduché, srozumitelné a okořeněné kapkou humoru.“

Kolik těch pravidel je?

„Nyní kolem pětadvaceti, ale jak život běží, neustále přibývají nová užitečná pravidla. Těch základních je deset, ale pokud s lidmi pracuji déle a více do hloubky, probíráme jejich problémy, dostáváme se postupně k těm dalším.“

Považujete některé z pravidel za naprosto stěžejní?

„Je to první pravidlo - BÝT SÁM SEBOU. Je třeba být upřímný k sobě i ostatním, uvědomit a přiznat si, co se mi líbí a nelíbí na mém životě, co dělám pro druhé a co dělám pro sebe, jestli nehraji nějaké hry a nežiji podle toho, co ode mě očekávají druzí… Jsme odmala učeni, abychom se snažili druhým zalíbit, děláme vše proto, aby nás měli rádi. Jenže tím přicházíme o svou přirozenost, přizpůsobujeme se očekáváním a představám ostatních. Jsme v tomto způsobu žití vychováváni, ale když se z toho vymaníme a začneme poznávat sami sebe, zjišťujeme, jak bychom žili, kdybychom si to mohli dovolit podle sebe, najednou si uvědomíme, že i tato pouhá myšlenka nám vlévá energii do žil. A když tak pak začneme žít, je to, jako bychom rozbili pomyslnou skořápku. Začínáme žít skutečný život.“ 

Takhle se to zdá být velmi jednoduché…

„Není to vůbec snadné. Je to proces, který potřebuje čas a je potřeba na to ‚uzrát‘. Ale jde o proces kreativní a krásný, protože poznáváme sami sebe a čím víc se známe, tím víc jsme v pohodě. Jeden citát říká, že lidé nechtějí šťastný život, ale chtějí snadný život. Ti, kteří nejsou šťastní, se mnohdy mylně považují za smolaře. Cítí se jako oběti systému, celoživotně se jim nedaří z jejich úhlu pohledu třeba kvůli rodičům, partnerovi, práci. Mají dojem, že nemají volbu, nerozhodují o svém životě, dělají jen to, co se jim řekne. Ale ono to není o tom, zda jsme a nebo nejsme šťastní. Ono je to o tom vzít život do svých rukou a udělat si ho šťastným. Člověk může být v podstatě šťastný kdykoliv a kdekoli. Je to o přístupu. Někdo se podívá večer ven z okna a řekne: ‚Nebe je krásné a plné hvězd.‘ Druhý ale řekne: ‚Fuj, to okno je špinavé.‘ Je to tedy hodně o tom, jak to vidíme a co vidět chceme.“

Jak semináře probíhají? Formou přednášek?

„Já nemám moc ráda slovo ‚přednášky‘. Mnoho lidí pod ním vidí nudné několikahodinové mluvení. A to Pravidla pro pohodu nejsou ani náhodou. Jde o interaktivně vedený seminář, po celou dobu komunikuji s účastníky. Každý si to užije po svém, ale rozhodně není čas se nudit. Leccos si lze i vyzkoušet. Mám dokonce krásně zpracovanou typologii osobností, u které se lidé hodně nasmějí. Okamžitě díky ní poznají sebe i druhé, pochopí, proč si s někým nerozumějí atd. Cílem je, aby pochopili, že jsme každý jiný, proč je důležité respektovat, že druzí vidí a vnímají určitou situaci jinak.  Není to o tom, nechat si vše líbit, ale pochopit a naučit se komunikovat. Sama jsem v rámci sebevzdělávání absolvovala řadu akcí, které se týkaly stressmanagementu, prevence syndromu vyhoření a psychohygieny. Čekala jsem, že mi pomohou, ale ze spousty z nich jsem se vrátila ještě více rozhozená, než jsem tam šla. Bylo to především proto, že probíhaly ve stylu pomyslného vyhrožování: ‚Když se tohle neudělá tak a tak, stane se to a to a zničí vás to!‘ Proto jsem to vzala za jiný konec. Na seminářích se snažím o pozitivitu, nabízím lidem možný směr a ukazuji jim cestu. Předkládám jim inspiraci tak, aby se uvolnili, aby si cosi uvědomili. Často pak od jednotlivců slyším, že mají pocit, jako bych ten seminář dělala přímo pro ně. Po seminářích mi lidé píší, jaké udělali změny. Zpětná vazba je úžasná. Třeba po roce se dozvídám, že mají opravdu spokojenější život a jsou více v pohodě. To mě těší, to je na té práci to nejhezčí.

Rozhodně nikam nikoho netlačím, nikomu netvrdím, že jen ‚tohle je to správné‘. Každý si z toho může vzít, co sám chce, a uzpůsobit to k obrazu svému, zakomponovat do svého stylu života a do témat, do kterých potřebuje. Každému z nás totiž vyhovuje něco jiného, o pohodě v životě tak máme trochu jinou představu. Někomu dělá radost, když je sám v lese, zatímco druhý potřebuje být v centru velkoměsta...“

Můžete nám prozradit nějaká další z pravidel?

„Tak třeba ŽÍT TADY A TEĎ. Veškeré děje, a tedy i naše starosti, jsou navázány na časovou osu. Buď proběhly v minulosti a my se bojíme, že se zopakují, nebo se nestaly, ale my se předem bojíme, že by se stát mohly. Kdybychom žili neustále v ‚teď‘, tedy v přítomném okamžiku, ušetříme si starosti, protože hodně věcí se vůbec nestane, jsou jen v naší hlavě. A pokud se díváme jen dopředu a přemýšlíme nad tím, co bude, utíká nám čas na to aktuální bytí. Je potřeba si uvědomit, že nemáme možnost si jakýkoli den prožít znovu. Ten je jenom teď. Nemůžeme nic opravit, proto bychom se podle toho měli zařídit a vážit si svého času. Někdo na konci týdne ani neví, co vlastně těch sedm dní dělal. Pořád myslí dopředu, hlavou mu jede, co ještě má a musí stihnout a dny kolem něj jen profrčí. A horší to je, když pak jde o měsíce nebo roky. Dalším z důležitých pravidel je BUĎ VDĚČNÝ. Buď můžeme pořád čekat, až něco nějak dopadne, a dívat se na to, co nám chybí, nebo se můžeme dívat na to, za co jsme v životě vděční a mít radost z maličkostí. Pravidla pro pohodu jsou krásnou sbírkou inspirace a já sama jsem vděčná, kolika lidem už vlila světélko radosti do života.“

Lucie Zemanová

Kontakt: www.pravidlapropohodu.cz, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

DODATEK

Anna Tvrzníková - její rodné příjmení Melenová vám možná cosi připomene. Narodila se v Litoměřicích ve znamení Vodnáře a ano, je to ta Anuška, která od dvou let zpívala. V pěti letech měla svou první malou desku a v patnácti byl na jejím kontě rekordní počet deseti vydaných alb a hit „Sedmnáct“. Jak se dostala k ezoterice a seberozvoji? Prý díky mamince, která k těmto věcem tíhne celoživotně. Anna odmala trpěla určitými zdravotními problémy a maminka se jí snažila pomoci alternativní léčbou, aby nebyla odkázána jen na léky. Ukázala jí, že se na vše, i na nemoc, lze dívat z různých úhlů pohledu, že zdravotní problémy jsou mnohdy způsobeny myšlením a přístupem k životu. Stejně jako jsme ‚přispěli‘ k jejich vzniku, můžeme ovlivnit své uzdravení. Dnes má Anna s manželem rodinnou firmu Top Solution a pořádá rozvojové vzdělávací akce.

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2476970
DnesDnes161
VčeraVčera749
Tento týdenTento týden3311
Tento měsícTento měsíc8600

Partnerské weby

apartman banner