Letošní léto potrápilo Českou republiku vlnami veder, které způsobily řadu potíží a komplikací. V pohotovosti byli nejen zdravotníci a hasiči. A možná i vy patříte k lidem, kteří byli vzhledem k počasí nuceni narychlo měnit své plány. Leccos bylo zkrátka jinak, než se předpokládalo, a týkalo se to i akce, na kterou jsme byli pozvaní. Šlo o přechod po žhavých uhlících.

... Všude je vedro, jsme u řeky - na jediném místě ze třinácti, kde jsme byli, kde se lidé nebojí, že by jim mohl náš oheň uškodit. Připravená hranice dřeva konečně začala hořet a jasný plamen nám i v těchto parných dnech připadal magický. Každý z kruhu přiložil do ohně kus dřeva, aby se symbolicky spojil s rituálem. Začala trecena KAME - v překladu SMRT (trecena je třináctidenní časový úsek v mayském posvátném kalendáři Tzolkin – pozn. redakce). Znamená transformaci, a to se nám hodí, lépe to snad ani naplánovat nešlo. Účastníci, včetně dětí, chtějí přejít přes žhavé uhlíky. Důvody k tomu mají různé, pro každého to znamená něco jiného. Společné pro všechny ale je, že bude mimo jiné překonán mýtus o tom, že se po 500 stupňů Celsia žhavém uhlí chodit bosky nedá...

Přechod se uskutečnil, i když to v první chvíli vypadlo, že se celá akce zruší. Původně se rituál spojený s přechodem po žhavém uhlí chystal v Praze. Vše bylo domluvené více než měsíc předem, ale sucho a horko to zmařily - vzhledem k riziku požárů přišel úřední zákaz. Nastalo martýrium dalšího vyjednávání, hledání vhodného prostoru. Pořadatel akce Dominik Tetík (zabývá se mayskými rituály, masážemi, reiki atd.) nakonec místo - pouhý den před konáním akce - přece jen našel.

Dominik Tetík: „Kamarád mi doporučil zajít k řece v Radotíně, kde jsou pastviny a bufet. Majitel pozemku nebyl proti, ale neměl dřevo. A to nám nikdo v okolí prodat nechtěl. Nakonec nám pár kusů bukových a krásně vyschlých špalků dodal výše jmenovaný kamarád a vyšli nám vstříc i ve stánku s občerstvením o kousek dál, u beach-volejbalového hřiště. Měli tam naskládanou spoustu dřeva a mohli jsme si vzít, kolik jsme chtěli. Nic za to nechtěli. Jejich přístup byl neskutečně pohodový, nezištný. A s trochou nadsázky lze říci, že byli dodatečně po zásluze odměněni. Jak jsem se dozvěděl, týden po tom se tam zastavil člověk, který dřevo ve vesnici Radotín prodává. Nabídl majiteli, že mu bude po celý rok dodávat dřevo zdarma. Je to jasná manifestace fungování vesmírných zákonů - dáš a dostaneš, přeješ a bude ti přáno. Příprava akce také ukázala, že je někdy lépe nechat věci plynout, zbytečně se nestresovat, dát prostor tomu, aby to vykrystalizovalo a dopadlo co nejlépe.“

Rituálu a přechodu po žhavém uhlí v Radotíně se zúčastnilo 20 lidí. Bez zajímavosti není fakt, že i mayský kalendář má přesně 20 znamení. A po uhlících přešla i šestiletá holčička. Vibrace treceny KAME zesilovala možnost odpoutat se od minulosti, pracovat se svými strachy.

Jak to probíhalo? Nálada byla zajímavá. Oheň hořel už asi dvě a půl hodiny, ale lidé byli stále poněkud nesoustředění. Člověk se musí nejprve naladit, dostat do určitého rozpoložení. Je důležité, aby pracoval se svou psychikou. Musí začít vnímat své vnitřní pocity, nejde totiž jen o fyzikální úkaz, o překonání čehosi s následným hrdým zápisem do notýsku: „Přešel jsem...“

Dominik Tetík: „Tento proces má mnohem hlubší kontext, lidem přináší víc než pouhé překonání strachu ze žhavého uhlí. Do budoucna jim to dává možnost překonat i mnohé jiné obavy, nejrůznější životní překážky, aby dokázali dosáhnout toho, co chtějí. A to jak v osobním, tak pracovním životě.“
Než první člověk vstoupil na cestičku vysypanou žhnoucím uhlím, prošli všichni zúčastnění určitou řízenou meditací doprovázenou zvukem indiánské flétny a bubnováním. Se setměním se vytvořila konečně ta správná atmosféra. Všichni se dokázali naladit na to, jak se cítí. Každý si totiž musí uvědomit, jaký strach se z jeho podvědomí vynoří těsně před tím, než učiní první krok (v ten okamžik se totiž projeví jakékoli podvědomé strachy ve větší síle), a pak si musí naplno prožít to, co pocítí po přechodu uhlí. Ty pocity jsou samozřejmě individuální, ale cíl je společný. Naučit se strach zpracovat, překonat.
Obdiv všech mělo šestileté děvčátko, které po uhlících kráčelo hned dvakrát. Nejprve v doprovodu maminky, které se drželo za ruku, a pak už suverénně samo.


Dominik Tetík: „V tomto jsou děti naprosto úžasné, jak zkoušejí a objevují, nemají zábrany. V jejich hlavách se honí jiné myšlenky než v hlavách dospělých, reagují jinak. Rodič je pro ně ten, kdo je dokáže uklidnit, převést, jemu důvěřují. Věří, že s tátou nebo mámou se jim nemůže nic stát. Viděl jsem dokonce i čtyřleté dítě jít přes uhlíky. A jeden pětiletý klučina na konci brečel. Všichni si mysleli, že se popálil, ale on byl zoufalý, protože si myslel, že šel vedle po trávě, že se netrefil na lajnu, když necítil žádný žár.“

Kdo se chce naučit překonávat sám sebe, naučit se koncentrovat své psychické a fyzické síly, což lze využít v jakékoli sféře života, tomu může přechod po žhavém uhlí pomoci. S Dominikem Tetíkem se lze dohodnout na uspořádání akce víceméně kdekoli a kdykoli. Stačí dát dohromady skupinu lidí a vyčlenit si minimálně deset hodin času, ideálně víkend. Každý však musí počítat s aktivní účastí už během přípravy rituálu a zapálení ohně, nikdo jen nepřihlíží. Nejde o službu, kterou si lze jednoduše koupit a zaplatit. Je to vnitřní proces, a aby ho všichni náležitě prožili, postupně přikládají do šlehajících plamenů kusy dřeva a podobně.
Lucie Zemanová

Kontakt: 778 544 566

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2342847
DnesDnes756
VčeraVčera1257
Tento týdenTento týden2818
Tento měsícTento měsíc23004

Partnerské weby

apartman banner