Už se toho hodně napsalo o snad nejneuvěřitelnějším tajném experimentu Philadelphie, který se týkal nejen "zneviditelnění" válečných lodí, ale i vybudování časového tunelu, kterým vysílali do minulosti i budoucnosti desítky lidí...

Je známé, že se v něm angažoval dodnes záhadný vynálezce Nicole Tesla, připravoval ho mimo jiné i Albert Einstein a matematický supermozek doktor Janus von Neumann. Vypracovali techniku, díky které okolo velkých objektů (letadel, lodí) bylo možné vytvářet uzavřené elektromagnetické pole. Výsledkem bylo, že tyto objekty se stávaly pro radary (a jak se ukázalo později i pro lidské oko) neviditelné.

Mizely lodě i letadla

První experimenty se měly uskutečnit na Princetonské univerzitě v roce 1933. Úspěchy se však dostavily až o tři roky později, kdy se ke skupině vědců připojil Tesla a hned se stal ředitelem projektu. V roce 1940 se poprvé podařilo dosáhnout zmizení lodě, kterou obklopilo silné elektromagnetické pole. Další podařená zkouška byla v roce 1942, ale jí se již Tesla nezúčastnil, jelikož se obával, že takovým experimentům podrobí i lidi. Jeho protest však ostatní nezastavil. Chtěli si ověřit, jak lidské orgány snášejí působení silného elektromagnetického pole.

Následkem urychlení elektromagnetických polí se okolo lodí objevovala jakási zelená aura. Před očima diváků se tvary lodí stávaly stále nejasnější, až nakonec bylo vidět ve vodě pouze jejich obrysy. Když 20. července 1943 přišli na palubu takové lodi lidé, svědkové tvrdili, že rysy jejich tváře se rozplývaly. Někteří dokonce zpozorovali, že námořníci, nacházející se v té chvíli na palubě, jakoby se vznášejí nad vodou, anebo po ní chodili...

Když posádku lodě po experimentu vyšetřili, zjistili, že všichni její členové se cítí velmi zle. Většina námořníků měla vážné duševní poruchy. Navzdory tomu výzkumy nepřerušili.

Experiment, který žil vlastním životem

Test, který později vzbudil hodně rozruchu, se uskutečnil 12. srpna 1943 v přístavu ve Philadelphii. Odborníci vytvořili elektromagnetické pole obrovské síly kolem válečné lodi Eldridge.

Zpočátku všechno probíhalo podle plánu, ale když zvýšili sílu pole, svědci najednou spatřili záblesk a loď zmizela! Když se o chvíli později objevila, rádiostožár a přijímač byly zničeny a těla některých námořníků jakoby splynula s palubou. Zřejmě se smíchala s částicemi materiálů lodě. Námořníci, kteří takovému osudu unikli, se zbláznili. Pouze dvěma technikům, bratrům Cameronovým, kteří v ten den obsluhovali generátor pod palubou lodě, se nic nestalo.

Později bratři Cameronovi vyprávěli o svých neuvěřitelných zážitcích. Byli přeneseni časovým tunelem a ocitli se na základně Montauk v roce 1983. Potkali tam Januse von Neumanna staršího o 40 roků. Ten je upozornil, že nevypnuli generátor lodě a že to musí bezpodmínečně udělat. Po vypnutí zařízení se ocitli opět v roce 1943.

Ztraceni v čase

Vědci neměli ani ponětí, jak mohlo dojít k cestě časem. Proto 28. října 1943 experiment zopakovali, ale na palubě nebyli lidé. Loď obklopili elektromagnetickým polem a postupně zvyšovali jeho sílu. V určité chvíli spatřili záblesk a loď zmizela. Když se objevila, chyběla část vybavení a kontrolní stanoviště bylo vyhořelé. Odborníci zjistili, že během experimentu musel být někdo na palubě, ale stopy po něm se nenašly. Zanedlouho však přišla otřesná zpráva. Loď se objevila ve vojenském přístavu v Norfolku (asi 600 km od Philadelphie) a opět zmizela. Badatelům se tedy podařila i teleportace...

O cestování v čase se dnes zajímá mnoho vědců, včetně snad nejznámějšího z nich, Stephena Hawkinga, který je přesvědčený, že takové cesty jsou možné. Podobný názor mají i vědci David Deutesch a Michael Lockwood.

Z experimentů vědců s fotony začátkem 70. let, které se uskutečnily na univerzitě v Kolumbii, vyplynulo, že to, co je nyní, má vliv na to, co bude později, ale i budoucnost má vliv na současnost. Z toho je možné vyvodit, že minulost i budoucnost existují v současné chvíli (což už dávno tvrdí například indičtí sádhové, ale i jiní mystici).

Řízení lidských myšlenek

Vědci ve snaze objasnit fenomén cestování v čase pokračovali ve výzkumech od poloviny roku 1949 na tajné základně Montauk na Long Islandu. Projekt dostal nové jméno - Phoenix. Janus Neumann měl k dispozici i nedalekou laboratoř Brookhaven. Vědci se soustředili především na simulování černých děr a hledání způsobů kontroly práce mozku, zakřivení času a prostoru, ale i hledání podmínek, které by umožnily cestování v čase. Nadále experimentovali i s elektromagnetickými vlnami neobyčejné síly. Výsledky výzkumů byly stále zajímavější. V roce 1967 je oznámili Kongresu. Kongresmani však rozhodli, že vláda nebude dále tento výzkum financovat. Základnu v Montauku proto oficiálně v roce 1969 uzavřeli.

To by byl zřejmě konec výzkumů, kdyby nebylo skutečnosti, že v tom čase skupina vědců představila výsledky svých prací armádě, kterou to nesmírně zaujalo. Objevy v Montauku se armádě mohly hodit při vedení "studených válek". Autoři projektu dostali na jeho pokračování miliardy dolarů.
Podzemní město tajných výzkumů

Projekt Phoenix byl od té doby tajný, což velmi ovlivnilo vzhled a fungování základny v Montauku. Od roku 1969 byla oficiálně uzavřená a její prostor byl připojený k národnímu parku. Většinu povrchových zařízení demontovali. Mnohé však ukazuje na to, že základna stále funguje. Lidi, kteří touto oblastí procházeli, zastavili ochránci v uniformách a vyzvali je, aby odtud odešli. Svědci tvrdí, že v podzemních místnostech jsou i nadále výzkumné laboratoře, kde se provádějí tajné experimenty.

Elektronici v okolí dávné vojenské základny zachycují rádiové a elektromagnetické vlny emitované z podzemí. Obyvatelé zpozorovali i to, že v devastované a oficiálně uzavřené základně instalovali nedávno nové telefonní linky. Objevili dokonce energetickou linku, která by podle znalců úspěšně mohla dodávat elektřinu pro celé město...

Projekt Montauk

V Montauku vyrobili i speciální křesla, jež prostřednictvím Teslových cívek zaznamenávalo elektromagnetické impulzy mozku. Myšlenky byly potom přenášeny na obrazovku počítače.

Nejzajímavější experiment začal, když si do křesla sedl Runcán Cameron, který v sobě po philadelphském experimentu objevil paranormální schopnosti. Cameron se rychle naučil využívat křeslo na materializování předmětů, které si představoval. Díky práci jiných zařízení zkonstruovaných v Montauku se naučil "vidět" očima jiných lidí, slyšet jejich ušima a rozeznávat vůně jejich nosy... Ba co víc, dokázal manipulovat myšlenkami jiných lidí.

V osmdesátých letech vyprojektovali v tajné základně anténu s názvem DELTA T, která umožnila vybudovat stabilní "časovou chodbu". První z chodeb provozovali do roku 1943, aby se napojili na experiment z USS Eldridge. Potom postavili časový tunel do roku 1990 a později do dalších roků.

Dlouhé tři roky posílali těmito tunely desítky lidí. Nikdo se z těchto cest ale nevrátil, někde se "ztratili". Je samozřejmé, že do minulosti či budoucnosti (anebo jiných rozměrů) neposílali vědce. Cestovateli v čase zůstávali anonymní bezdomovci, které objevili na ulicích.

Montauk není jediným místem na Zemi, kde se experimentuje s časem. Například v Damanhure, komunitě nedaleko italského Turína, údajně lidé běžně cestují v čase. Potřebují na to však dvouletou přípravu. Damanhur navštívili i mnozí lidé z Evropy a zámoří, kteří potvrdili specifičnost tohoto místa a mnohé záhadné fenomény.
(han)
 

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2475394
DnesDnes561
VčeraVčera582
Tento týdenTento týden1735
Tento měsícTento měsíc7024

Partnerské weby

apartman banner