Petr to nemá lehké. Když se oblékne, manželka ho zkontroluje, že to, co má na sobě, spolu barevně ladí. Při jídle mu vybírá ovoce, protože nepozná, zda je zralé. V práci někdy přesně neví, kam na obrazovce kliknout, protože ikony jsou často odlišeny barevně. Problémy má i jako řidič, protože nevidí rozdíl mezi červeným a zeleným světlem na semaforu, a proto sleduje, zda světlo, které svítí, je nahoře nebo dole. Problé m může nastat, když jsou světla vodorovně.

Petr má poruchu barevného vidění, které se říká barvoslepost. Zdědil genetickou vadu, která se projevuje poruchou sítnice, což je vnitřní světlotočivá výstelka oka. Podobný problém jako on má mezi Evropany přibližně jeden muž ze dvanácti a jedna žena ze dvou set. Většina těchto lidí vidí nejen černou a bílou, ale i další barvy. Avšak některé barvy vnímají jinak než ti, kdo mají normální zrak.

V sítnici lidského oka jsou obvykle tři druhy světlotočivých buněk, které mají tvar čípků. Každý druh je nastaven na vlnovou délku jedné ze základních barev světla - modré, zelené nebo červené. Když světlo určité vlnové délky aktivuje odpovídající druh čípků, ty vyšlou signál do mozku a díky tomu člověk vnímá barvy. Avšak při poruše barvocitu jsou čípky na jednu či více barev méně citlivé nebo vnímají vlnové délky nesprávně, a tudíž vysílají nesprávný signál. Většina lidí s touto poruchou obtížně rozlišuje žlutou, zelenou, oranžovou, červenou a hnědou. Kvůli tomuto defektu například nevidí zelenou plíseň na hnědém chlebu či na žlutém sýru, anebo nerozeznají, zda je žena modrooká blondýnka či zelenooká zrzka. V případě, že je nedostatečná citlivost čípků na červenou barvu, člověk vidí červenou růži jako černou. A někteří lidé, i když je jich velmi málo, vůbec nerozpoznají modrou barvu.

Proč hlavně muži?
Dědičná porucha barvocitu je přenášena chromozomem X. Ženy mají dva chromozomy X, kdežto muži mají jeden chromozom X a jeden Y. Pokud chromozom X, který přináší zrakovou vadu, zdědí žena, normální gen v druhém chromozomu X pravděpodobně vadu vykompenzuje, takže se neprojeví. Pokud však chromozom X, který vadu přenáší, zdědí muž, není k dispozici druhý chromozom X, který by poruchu kompenzoval.

Poruchy barvocitu u dětí
Poruchy barevného vidění jsou obvykle zděděné a člověk je má od narození. Děti se podvědomě naučí tuto poruchu kompenzovat. Ačkoliv například nevidí rozdíl mezi určitými odstíny barev, mohou se řídit rozdíly v kontrastu a jasu; a podle těchto odchylek určit barvu. Předměty mohou také rozlišovat podle struktury a typu povrchu. Mnozí mladí lidé si v dětství vůbec neuvědomovali, že tuto poruchu mají.

Ve škole, zvláště v prvních letech, jsou často používány barevně odlišené pomůcky. V případě dítěte, které má narušený barvocit, se rodiče i učitelé mohou mylně domnívat, že má poruchu učení. Jsou známy případy, kdy učitelka potrestala pětiletého chlapečka za to, že nakreslil růžové mraky, zelené lidi a stromy s hnědými listy. Dítě s poruchou barvocitu to tak ale opravdu vidí. Je tedy zcela na místě, že některé školní instituce doporučují, aby byla u malých dětí běžně prováděna zkouška barvocitu.

Porucha barevného vidění se sice nedá žádným způsobem léčit, ale na druhé straně nezvyšuje dispozici k jiným vadám zraku, ani se s věkem nezhoršuje. Přesto může být pro člověka dosti skličující.
(kýr)

DODATEK
Rozlišovat barvy dokáže i mnoho zvířat. Jejich barvocit se však od lidského liší. Například psi mají v sítnici jen dva druhy čípků - jedny pro modrou barvu a druhé pro odstíny mezi červenou a zelenou. Naproti tomu někteří ptáci mají čtyři druhy čípků a na rozdíl od člověka dokáží vnímat i ultrafialové světlo.

 

Planety radí i varují

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

E-shop

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2428037
DnesDnes380
VčeraVčera765
Tento týdenTento týden3235
Tento měsícTento měsíc23516

Partnerské weby

apartman banner