Sny dávají odpověď na mnohé otázky

Martin Zeman se zabývá ezoterikou a zejména rozbory snů už řadu let. Říká, že sebepoznávací proces je cesta, která nikdy nekončí. Proto se také pustil do studia na První pražské fakultě celoživotního vzdělávání.

Proč jste se o sny začal zajímat?

V šestadvaceti letech jsem měl snový prožitek, který mě nastartoval k tomu, abych hledal něco víc. Abych zjistil, co je za naším světem, tedy za tím, co žijeme. Ono totiž to, co je obecně bráno jako dogma a co je nám od dětství prezentováno, zdaleka není všechno. V naší existenci nemusí jít jen o to postavit dům, zasadit strom, zplodit potomka…

Můžete se s námi o ten sen podělit?

Máme menší hospodářství a mně se zdálo o tom, jak krmím králíky u naší stodoly. Něco jsem jim dával a oni to nechtěli. Dupali po tom, vyhazovali to z kotců. Já nadával a říkal si, že se na takovou práci můžu vykašlat. Otočil jsem se a šel kolem domu směrem na pole. Až potud se dá ten sen považovat za poměrně běžný. Jenže pak se vše kolem mě proměnilo, krajina byla pokrytá sněhem. Byl to takový ten slunečný den s jasně modrou oblohou, kdy se sníh třpytí, jiskří. A já šel dál po sněhové pláni, úplně mě to tam vtahovalo. Užíval jsem si tu nádheru. V dáli jsem viděl kráčet muže s kápí. Přiblížili jsme se k sobě tak na dva metry. Když zvedl hlavu, spatřil jsem tvář. Uviděl jsem přenádherné azurově modré oči. Se zaujetím jsem je pozoroval. A on se mě náhle zeptal, ale telepaticky, hovořili jsme spolu pouze v myšlenkách, proč se zlobím a proč nadávám, že tím stejně nic nezměním. Řekl jsem mu, co mě tak rozčílilo a ptal se: „A kdo jsi ty, že se o mě zajímáš a poučuješ mě?“ A on na to: „Ale ty dobře víš, kdo jsem.“ A já si pomyslel: „Jsi Bůh nebo snad Ježíš? To určitě…“

Ale vnitřně jsem věděl, že je oním světlem, i když jsem se tomu zdráhal uvěřit. Dívali jsme se do očí jeden druhému, oči nás propojily, jako bychom k sobě stáli blíž a blíž. A já mu trochu pohrdavě řekl: „Tak mi to dokaž.“ Neřekl nic, jen se pousmál. Najednou jsem se vznesl nad zem, do výšky asi tří metů, a ocitl se v zářivé kouli. Prostoupila mnou pokora a nepopsatelný soucit. Všechno jsem najednou věděl a znal, nemusel jsem nic. A ten pocit sounáležitosti byl něčím tak intenzivním, co na Zemi nezažijete. Ten pocit vám nedají peníze, sex ani jiné požitky. Nic nevyváží to poznání všehomíru a jsoucna, že jste součástí všeho a nemusíte nic. Slzy mi tekly po tvářích a v sobě jsem měl hlubokou pokoru. Řekl jsem: „Promiň, promiň, že jsem pochyboval.“ Tím ten sen skončil.

Co bylo potom?

Do té doby jsem většinu věcí kolem sebe vnímal víceméně materialisticky. Začal jsem hledat, co to bylo. Mé tápání trvalo asi deset let, než jsem narazil na snář sebepoznání Jaromíra Meda, který k tomu napsal i další knihy. Shrnul dohromady několik prací – Sigmunda Freuda, Carla Gustava Junga a Stanislava Grofa. Do toho vložil i vědění starých domorodých kultur z různých koutů světa a své vlastní poznatky. Jde o ucelený soubor informací, se kterým se dá již relevantně pracovat, protože symboly tam jsou rozebrané na pudové, citové i duchovní úrovni. Díky snáři můžete projít vizemi, změnami stavu vědomí, minulými životy a podobně. Pak pochopíte, že každý člověk prodělal mnoho inkarnací a na každém kousku světa byl, i když o tom neví. V nitru, na duchovní úrovni, to má v sobě ale zapsané. Nemůže v tom ovšem číst, dokud neobrátí svou pozornost do svého nitra.

Na co na všechno nám mohou dát sny odpověď?

Na mnoho věcí, mimo jiné na otázky, proč se nám v životě děje právě to, co se nám děje. Analýza snů je procesem sebepoznávání. Lidé mohou k podobnému prožitku dojít třeba za pomoci ayhuasky. To je sice rychlejší, ale nebezpečné. Snové prožitky vás drží na úrovni, do které jste dospěli, nemůže vám to tudíž ublížit. Droga vám může otevřít i věci, na které nejste připraveni. Dostanete se do jiné dimenze, do jiné fáze vědomí a poté můžete mít problém vrátit se do reálu a jít dál svou cestou v běžném životě.

V čem spočívá vaše pomoc těm, kteří o ni požádají?

Mohu jim nabídnout pohled na sebe sama z jiné stránky, aby pochopili více sebe, své vztahové vzorce, to, čím si procházejí, proč se jim nějaké situace v životě stále opakují a podobně. Můžeme spolupracovat na základě snových prožitků. Ve snech jsme totiž opravdu čistě sami sebou. Takoví, jací jsme uvnitř, ne takoví, jak jsme si vysnili nebo jak si žádá naše okolí. Tam jdou dolů všechny masky. Leckdo řekne – já bych v životě nikoho nezabil. Ve snu to ale klidně udělá, tam se to ukáže. Ovšem tím, že jsme jiní, než jsme si mysleli, není třeba se trýznit. Je dobré si přiznat – jsem jaký jsem. Jde o sebepřijetí. Sny odhalí naše největší strachy i touhy, díky pochopení symboliky snů můžeme navázat komunikaci s okolím v pokoře a lásce srdce na jiné úrovni. Zkvalitnit vztahy, uzdravit svou psychiku i fyzické tělo.

Co je podle vás nejdůležitější pro to, aby člověk na sobě dokázal pracovat?

Musí chtít. Pak už si cestu najde. Někdo jde vědomě vpřed sám, ví co chce, jiného donutí okolnosti a život sám, když dotyčný zjistí, co už prožívat a opakovat nechce. Je ale důležité vědět, že sebepoznávací proces není procházka růžovou zahradou. Člověk se vrací a prochází i tím, co dříve do prostoru vyzářil, a tak to někdy může být i menší očistec. Má to ale smysl a když teď udělá tu těžkou práci, v příštím životě na tom bude lépe. Pamatujte: Kdož pokorou srdce žije, toho život lehkosti letu vážky nad řekou podoben jest…

(nam)

Milí čtenáři, opakuje se vám nějaký sen? Zdálo se vám něco, co vám silně utkvělo v paměti? Chcete-li vědět, co to znamená, napište nám. Necháme udělat rozbor a přečtete si ho na stránkách Spiritu.