Jizerskohorské studánky

Čtenáře Rudolfa Z. zajímá: „Můžete napsat něco o pramenech a studánkách Jizerských hor? Byli jsme tam letos na dovolené, krajina je krásná a magická zároveň. Od jednoho pamětníka jsme se dozvěděli, že prý na Fojtce býval strašidelný pramen, ale podrobnosti neznal. Tvrdil ale, že v Jizerkách byly i další ‚zázračné‘ prameny. Rádi bychom se tam po jejich stopách vypravili příští léto.“ Jizerské hory odedávna nabízely poutníkům řadu léčivých či zázračných studánek a pramenů. Jizerské hory odedávna nabízely poutníkům řadu léčivých či zázračných studánek a pramenů. Na Jizerce pod Bukovcem lidé navštěvovali sirný pramínek. Podle pověsti se tu dřevaři Janu Kindlovi zjevila Panna Maria, ale církev zjevení neuznala.

Také u Smědavy tryskal  zázračný pramen, neznámý přízrak tu dokonce dvěma dívkám přikázal, aby se pomodlily v kostele za zemřelého člena  slavného rodu Clam – Gallasů. Léčivá kyselka tryskala v bývalém lesním oddělení 111, zvláště němečtí horalé ji hojně navštěvovali.  Poblíž se nacházel i podivný kámen, který údajně přivolával lesní bytosti. Stačilo na něj poklepat něčím kovovým. A proč takové specifikum? Zřejmě musel být použit nějaký energetický vodič, kus dřeva ho nemohl nahradit.  Kout se nazýval Beim Sauerbrunn. Toto označení používali nejen domorodci, ale i lesní personál, dostalo se až do starých katastrálních a lesnických map.

Strašidelný pramen v jizerskohorské Fojtce zmiňuje i záznam z místní kroniky. V zimě roku 1830 začal z hluboké zasněžené jámy pronikat proud horké páry na zemský povrch. Impozantní přírodní divadlo trvalo asi čtyři hodiny, pak se opakovalo i v dalších dnech. Co bylo nejpodivnější – proud páry vytvářel v ledovém vzduchu tvar lidské postavy, připomínal džina z orientálních příběhů. Pramene se lidé zalekli, jeho zjevení přisuzovali zlým silám, proto prohlubeň zasypali zeminou. Skutečnost byla i zkreslována pozdějšími přepisy události.  Někdy je uváděno, že proud páry připomínal čerta nebo anděla. A jak to bylo doopravdy?  Zřejmě se jednalo o rafinovaný žert místních recesistů.

Za povšimnutí stojí i Mordýřská studánka či známější Mojžíšův pramen. Tryskal poblíž Vratislavic nad Nisou a procházela kolem něj slavná procesí. Později tam vyrostla i výletní bouda s občerstvením, kterou v osmdesátých letech 19. století nahradila zděná chata. Kdo sem zavítal v mariánských měsících (v květnu a říjnu), mohl se „napojit“ na jakousi nebeskou informační síť. Lidé náhle viděli do minulosti nebo budoucnosti, s úžasem sledovali pohádkové výjevy, které se jim zjevovaly před očima.  Virtuální realita některým z nich pocuchala nervy, jiní si sem pak přicházeli pravidelně pro nové „informace“.  Dokázali díky radioaktivní vodě opravdu nahlížet do jiných světů a do „kosmického archivu“?

(nov)