Pokorná přání

Někteří lidé říkají, že bychom si měli hlídat své myšlenky, že si to, na co myslíme, přitáhneme do života. A týká se to jak zdraví a vztahů, tak práce nebo financí. Každá naše myšlenka a mentální vize jsou v podstatě určitou energií, proto také mají potenciál k tomu, aby se naplnily. A nejen o tom, jak to je se „zhmotňováním“ přání a vizí, jsem si povídala s koučem a muzikoterapeutem Stanislavem Stejskalem.

Abychom si splnili nějaký sen, stačí si jen přát a vizualizovat?

Je to zjevně složitější. Při koučování, při terapeutických sezeních v rámci projektu Hudba a slovo, ale i při pozorování vlastního života jsem si uvědomil, že na začátku splněných snů a přání opravdu vždycky byla vize. Tedy v mentálním světě existovala představa, často spojená s konkrétními emocemi, s touhou nebo radostí. Říká se tomu stavět si vzdušné zámky, což je sice trošku pejoratizované, ale zároveň výstižné, protože vše mentální je vzdušné. Ve virtuální realitě si napřed něco stvoříme a pak nás samotné překvapí, že se nám to zhmotní. Jenže někdy k tomu nedojde. Zkoumám, jak je to možné, jak se to celé odehrává. Sám jsem zažil, že se některé moje sny naplnily téměř beze zbytku, jiné třeba v hodnotové rovině. Tedy se stalo něco jinak, než jsem si vysnil, ale hodnota snu zůstala zachovaná, prožíval jsem tu samou radost, sounáležitost a podobně, i když reálný obraz byl jiný. A samozřejmě, že se některé moje sny nenaplnily vůbec. A čím víc jsem o to usiloval a pracoval na tom, tím větší protitlak tam byl. Hledám tedy odpověď na to, jaké faktory hrají roli, co zvyšuje předpoklad k tomu, aby zhmotnění přání bylo úspěšné. Částečně jsem odpověď již dostal od amerického kvantového fyzika indického původu Amita Goswamiho. Podle něj jsou lidé obelháváni, pokud se jim tvrdí, že když si něco představí, tak se to stane. Přeje-li si člověk něco z pozice ega, ať už touží po autě, po zaměstnání, po vztahu, může se mu to splnit, a nemusí. Záleží na požehnání vyššího JÁ, na propojení spirituality s vědou. Je snadné podlehnout lákavé iluzi, že jsme v továrně na sny. Lidé si přejí, vizualizují a čekají, až to přijde. A ono se třeba neděje nic. V širším kontextu je totiž nesmírně důležité propojení s vyšším JÁ, v křesťanství se říká – „Děj se vůle tvá“. Tedy já si mohu cokoli přát, mohu se za to modlit, ale musím respektovat, že takzvaně „vyšší bere“. (smích) Tedy mohu mít přání, ale měl bych také s pokorou přijímat, že se vyplní, pokud se tak má stát z vyšší vůle. Je třeba si uvědomovat, že naše přání ovlivní i naše okolí a mělo by mu rovněž prospět.

Zmiňujete propojení s vyšším já, jak ho dosáhnout?

Když jsou lidé v rozšířeném stavu vědomí, při určité relaxační hudbě, při terapeutických rozhovorech, prostřednictvím meditace a podobně, tak se dostávají do klidové tepové a mozkové frekvence, do alfa vln. Pak do jejich snění a vizí nevstupuje tak razantně sebestřednost, nevstupují tam strach a nenávist, ale díky propojení a celistvosti je jim umožněn kontakt s božskou podstatou. V tu chvíli mohou zahlédnout vlastní budoucnost a tím prožitkem si ji přivolat do přítomnosti. Když totiž prožíváte svoji budoucnost tady a teď, máte emoce, jako by se to dělo. A tím celkem přirozeně máte silnou chuť a vůli tu budoucnost naplnit. Naplnění snů a vizí je téma, kterým se teď hodně zabývám. Proto jsem se také pustil do experimentu. Organizuji u nás v jurtě setkání pro pár podobně naladěných lidí. Je to spojené se zpěvem, bubnováním. Jde mi o to, abychom se společně pokusili zahlédnout budoucnost, případně se ji svým sněním pokusili spoluvytvořit. Důležité u toho bude povídání o tom, co kdo z nás uvidí, o prožitcích, protože co čelní mozkový lalok slyší, už bere jako součást reality. Dokud to nevyslovíme, je to ve vnitřním světě, ale jak něco člověk vysloví, zazní to, uši to přijmou, má to zpětnou vazbu, jako by se v tu chvíli niterní část zhmotňovala už jen tou výpovědí. Sám jsem zvědavý, co z toho bude, je to předmětem výzkumu a vnímám tam velkou křehkost, opatrnost. Možná se nám objeví náhled na budoucnost lidstva po transformaci, kterou právě procházíme.

Myslíte, že může mít skupina lidí nezávisle na sobě a bez jakékoli přípravy nějakou společnou vizi?

V hudbě se lidé propojují lymbickým systémem. Když s někým zpíváte, souzníte, automaticky se propojujete v hlubších vibracích a je tam naděje na sdílenou vizi. Už se mi několikrát stalo na setkáních Hudby a slova, že účastníci měli podobné prožitky. Akcí se účastní lidé, kteří v životě už o ledacos přišli. Duše se učí ve chvíli destrukce, pak získává člověk potřebnou pokoru. Díky lekcím ztrát nesplněných snů a představ člověk připouští, že nevládne pouze jeho ego, ale vyšší já, stvořitel, great spirit, je jedno, jak si to kdo pojmenuje. Ideálně pak ego a vyšší JÁ spolupracují. Když si člověk uvědomí, že je součástí něčeho, co ho přesahuje, zvyšují se vibrace jeho vědomí. A čím vyšší vibrace, tím větší energetický potenciál. Uvidíme, co z toho vznikne.

Na podobném principu jsou asi založené i hromadné meditace, které se občas konají, teď například za mír…

Ano, nicméně v rámci hromadně svolávaných meditací přes sociální sítě doporučuji být velmi opatrný. Rezonance je samozřejmě obrovská, ale může to mít háček v podobě zakuklené touhy po moci, určité stádovitosti. Při tak velkém propojení se mnohdy vzdáme své identity, odpovědnosti. Máme pocit, že čím víc nás je, tím větší moc máme, což nemusí být vůbec pravda.

Když už jsme se dotkli tématu současného dění, jak to všechno „přežít“? Mnozí lidé se bojí, co bude dál…

Ať se děje cokoli, podstatné je, co to s námi dělá. A i když to je kvůli nějaké situaci, kvůli něčemu, co se stalo nebo se právě děje, pořád jde o naše vnitřní nastavení a naše vlastní emoce. Sám se pokouším soustředit na to, co prožívám, a pokud mám možnost to ovlivnit žádoucím směrem, tak to dělám. Tedy když vám něco přináší radost ze života, tak se tomu věnujte. A nemusíte mít pocit viny, že někde probíhá válka, nebo že někde někdo trpí. Protože to není projev nedostatku soucitu. Můžete-li a chcete-li, tak v rámci svých možností, prosím, pomáhejte. Soucit je i to, že se modlíte za ty druhé, přejete jim, aby jim bylo lépe. Jestliže ale někdo trpí a vy trpíte s ním, pak se o soucit nejedná. Tím, že budete trpět dva, nikomu a ničemu neprospějete. Je lepší snažit se udržovat v dobré životní energii a šířit ji kolem sebe. Podle teorie psychologa Davida Hawkinse vyšší vibrace, vědomí jednoho člověka, například na úrovni odpuštění, rozumu, lásky či radosti, vykompenzují z pohledu úrovně vědomí celého lidstva miliony lidí, kteří jsou ve vibracích vědomí na úrovni viny, strachu nebo pýchy. Ta teorie mi dává smysl, opodstatňuje, proč by se každý měl soustředit sám na sebe, na své vibrace a stav svého vědomí. Dělá tím službu celému lidstvu. Antropolog a spisovatel Jeremy Narby ve své knize Kosmický had uvádí, že DNA všeho živého na sebe vzájemně působí, na základě fotonových kvant spolu veškerá DNA komunikuje. Jsme tedy propojení se vším kolem a ovlivňujeme to možná víc, než si myslíme. Například už jen tím, že jsme, a tím, jaká v nás zní harmonie a melodie.

Lucie Zemanová