Metalická knihovna
V legendách o bájné Atlantidě a jejích obřích obyvatelích jsou zmínky o takzvané metalické knihovně. Má v ní být shrnuta a zapsána veškerá moudrost neznámým písmem, a to v knihách, které jsou celé z ryzího zlata. Někteří záhadologové se domnívají, že tato
knihovna skutečně existovala. Měla podle nich mimozemský původ a na základě kusých informací z legend po ní pátrali v jihoamerické džungli.
K přesvědčení badatelů, že metalická knihovna není pouhým výmyslem, přispěly mimo jiné podivné předměty, které dostal darem od ekvádorských indiánů z kmene Chívarů italský misionář, otec Crespi († 1982), v průběhu šedesátileté mise. Šlo například o podlouhlé kovové desky s rytinami připomínajícími písmo, o modely pyramid velmi podobných těm v Egyptě nebo zikkuratům v Babylonii. Indicie nasměrovaly badatele k jeskynnímu komplexu Cueva de los Tayos.
Kdo objevil podzemní komplex?
První písemná zmínka o spletitém a velmi rozsáhlém podzemním komplexu chodeb, který dodnes není kompletně zmapován, pochází z roku 1860. V dalších letech dovnitř pronikali, i když zřídka, zejména vojáci a hledači zlata. Koncem 60. let minulého století se do těžko přístupného terénu džungle ekvádorských And dostal maďarsko-argentinský šlechtic Juan Moricz a podařilo se mu navázat úzký kontakt s indiány, kteří se civilizace stranili. Právě od nich měl Moricz získat informace o metalické knihovně, kterou ukrývá podzemí. Indiánské legendy předávané z generace na generaci totiž praví, že je v podzemí úložiště veškerých znalostí „bohů“, kteří kdysi sestoupili na zem.
Moricz následně požádal o oficiální setkání s tehdejším ekvádorským prezidentem Josém Ibarrou, k němuž došlo v červenci roku 1969. Od něj pak dostal povolení k průzkumu. O tři roky později tam Moricz pozval záhadologa Ericha von Dänikena, který se na místo skutečně v roce 1973 vypravil. Až na pravoúhlé linie ovšem jeskyně stopy po přítomnosti lidí neobsahovaly, o předmětech a knihách ze zlata nemluvě. O svém pátrání napsal badatel knihu s názvem Zlato bohů. Uvedl v ní, že podzemní chodby měří stovky kilometrů a vedou až pod území sousedního Peru. Knihovnu tvořenou podle něj tisíci tenkými kovovými destičkami či fóliemi, které slouží jako nosiče informací, hledali na špatném místě. Labyrint má prý minimálně tři vchody, z nichž ten nejznámější leží ve výšce kolem 800 metrů nad mořem nedaleko řeky Rio Coangos. Každopádně probádal asi pět kilometrů chodeb s výškovým převýšením přes 200 metrů. Mnohé části jsou buď zatopené, nebo zasypané.
Pátral i astronaut Neil Armstrong
Potvrdit nebo vyvrátit domněnky badatelů se snažil i slavný astronaut Neil Armstrong, který se do ekvádorské džungle vypravil v srpnu roku 1976 spolu s rozsáhlou expedicí složenou z více než stovky techniků, vojáků a vědeckých expertů. Tato expedice měla nejen záštitu ekvádorské vlády, ale také mnohých vědců z celého světa. Účastnili se jí odborníci na archeologii, biologii i geologii a zahrnovala také profesionální jeskyňáře a filmaře. Na výsledky pátrání v amazonské džungli čekal napjatě celý svět. Pokud by se totiž záhadné zlaté knihy s moudrostí bájné Atlantidy našly, změnilo by to pohled na kořeny lidské civilizace.
Výprava prozkoumala jeskynní systém a zjistila, že je mnohem rozsáhlejší, než se čekalo. Jenže po dávných mimozemských artefaktech nebyly objeveny žádné stopy. Těžko říci, odkud tedy byly předměty, kterými indiáni obdarovali otce Crespiho. Záhada metalické knihovny trvá, zatím se nenašel nikdo další, kdo by investoval peníze do nové výpravy a průzkumu.
(xar)